Šalvěj lékařská
Stálezelený keř, který je typický svými fialovými květy. Ve složení můžeme najít především silici, třísloviny, hořčiny, flavonoidy, pryskyřice a mimo jiné také hormonální látky.
Pochází ze Středomoří. Šalvěj byla obdivována už ve Starověkém Římě, kde okouzlovala svými léčivými schopnostmi.
Jako koření jsou používané listy s typickou kafrovou vůní. Lístky můžeme použít čerstvé i sušené, ale musí se sklízet zásadně před květem. Při výběru šalvěje je důležitá zelenošedá a stříbrnošedá barva a výrazné aroma. Chuť je kořenitá a nahořklá. Dnes nejvíce roste v jižní Francii, Chorvatsku, Řecku a Itálii.
Nejrozšířenější je v jižní Evropě, kde je součástí hned několika směsí (adžika, gyros, provensálské koření a jiné). V evropské kuchyni provoní také guláš nebo grilované maso. Ve Francii se přidává do bylinkového másla.
Výborně se hodí k dochucení ryb, telecího i jehněčího masa. Je přidávána do paštik, marinád a nádivek, klobás nebo i sekané. Vyrábí se z ní šalvějový ocet a máslo. Někdy se také používá šalvěj muškátová, jejíž silice voní po muškátu a používá se hlavně do desertních vín.
V domácnostech je využívaná pro své dezinfekční a repelentní vlastnosti. Získaná silice je důležitou součástí v některých zubních pastách a ústních vodách. Díky svým antiseptickým a hojivým účinkům je jako kloktadlo účinné při zánětech a poranění v ústech. Pomáhá při trávení, léčí průjem a omezuje pocení. Prospívá diabetikům. Odstraňuje hlen z dýchacích cest a tak se nám lépe odkašlává. Ale i s tímto kořením to nemůžeme přehánět.