Libeček lékařský
Silně aromatické koření, které se běžně pěstuje na zahrádkách. Svou vůní se podobá celeru a chuť je kořenitá až nahořklá. Celá rostlina obsahuje silice, které obsahují ftalid, hořčiny, třísloviny, rutin, organické kyseliny, pryskyřici, cukr a furokumariny. Dále několik vitamín C, skupinu vitamínů B, provitamíny A a E a minerální látky (například draslík).
Pravý libeček je z jižní Evropy a na přelomu 8. a 9. století se zušlechtěn dostal do střední Evropy. Pravděpodobně ze severní Itálie, přesněji z oblasti nazvané Ligurie.
Používají se především čerstvé listy, ale dají se uchovat i mražením. Dále se libeček může sušit, i když tak ztrácí své aroma, a před použitím se drtí.
Již v antické době byl využíván v italské kuchyni a dodnes zde patří mezi oblíbené koření. Nyní také roste v západní Asii, Německu, Francii, Česku, Maďarsku, Spojených státech a na Slovensku.
V kulinářství se využívají všechny části této rostliny. Listy jako koření do polévek, brambor, omáček, červeného masa, salátů i do pečení, plody do nakládané zeleniny a některých druhů pečiva. Dužnaté stonky můžeme upravovat jako dušenou zeleninu. Jako sušený je součástí polévkového koření.
Je součástí čajových směsí – působí silně močopudně, odstraňuje plynatost a zlepšuje trávení. Kořen rostliny má schopnost uvolňovat z našeho těla vodu. Takže se využívá k léčbě otoků, zánětu močových cest nebo jako prevence ledvinových kamenů. Pomáhá k vylučování trávicích šťáv a žluči. Ovšem měli bychom si dát pozor, protože se dá libečkem předávkovat.