Nejčastěji se používají semena hořčice černé, bílé a sareptské (indické)
Hořčice má výrazně žluté listy a jednotlivé druhy se od sebe liší výškou a barvou semen. Ostrou chuť způsobují glykosidy, které se štěpí na hořčičnou silici. Hořčice bílá: Díky svým dobrým konzervačním vlastnostem je nejvíce využívána k nakládání a zavařování. Z ní se také vyrábí kořenící přílohová pasta známá jako hořčice. Má béžovou barvu a její chuť je mírnější v porovnání s ostatními druhy. Hořčice černá: Semena jsou menší se štiplavější chutí, než je to u bílé. Hnědá hořčice sareptská: Nejběžněji používána v Indii a ze všech druhů má nejvýraznější chuť.
Je to jedno z nejstarších a nejpoužívanějších koření. Číňané ho používali již před tisíci lety a v antickém Řecku bylo součástí každodenního vaření. První zmínku o léčivých účincích hořčičného semínka nacházíme v Hippokratových spisech, kde je spojováno s úlevou svalů. Římané ho využívali k nakládání zeleniny. Všeobecně pochází ze Středomoří.
Plodem této rostliny jsou tzv. šešule, ve kterých se vytváří semena. Ty se následně sbírají a odstraňuje se z nich vnější kůže. Používá se také hořčičný prášek neboli suchá hořčice a v indických jídlech můžeme nalézt rovněž drcenou hořčici. Stolní hořčice se vyrábí z hořčičné mouky, která vzniká po vylisování oleje.
V Indii se hořčičné semeno smaží v ghí (tzv. přepuštěné máslo) do té doby než začnou semena praskat a vypouštět ořechovou příchuť, která se využívána jako koření pro jiné indické pokrmy. Dnes se také hořčice nejvíce pěstuje v Indii. Po celém světě jsou využívány různé druhy hořčicových past. Například hořčice bordeaux (z černých semen a nekvašeného vína), hořčice dijon nebo také francouzská, anglická (velice ostrá), německá (jemná) nebo meaux (křupavá).
Často se podává k uzeninám nebo masu. V prodeji je také směs s názvem Rosovické koření, kde se nachází mletá semínka koriandru, kmínu a hořčice. Existuje obrovské množství stolní hořčice, které se liší podle hrubostí semen, druhu použité hořčice a přidaných látek. Hořčičný prášek se také používá k ochucení omáček ke grilování nebo u přípravy jiných kořenících směsí. Ve výrobě majonéz a jiných salátových dresinků působí jako emulgátor.
Naředěný éterický olej hořčice má zklidňující účinky podobné masti či obkladu. Glykosidy podporují v organismu vstřebávání minerálních látek a působí na peristaltiku. Při zevním použití nám může pomoci při revmatismu, ischiasmu, bolesti zubů nebo při dýchacích potížích. K tomu byla známá tzv. hořčičná placka, která se připravovala z rozemletých semínek. Dále může být užitečná při kornatění cév, vysokém krevním tlaku nebo chřipce.