Bedrník anýz
Má aromatickou vůni a nasládlou kořenitou chuť. Vůni mu dodává silice anetol. Jeho chuť je podobná fenyklu a slabě i lékořici.
Pochází ze Středozemí a Malé Asie. Jedná se o jedno z nejstarších koření i léků. Pěstuje se v Itálii, Bulharsku, Španělsku, Rusku, Francii, Turecku, Indii, Mexiku a v mnoha dalších zemích. Od 9. Století se pěstuje také v Evropě, konkrétně u nás na jižní Moravě.
Anýz dozrává od konce června až do srpna. Plody je nutno sklízet ještě před úplnou zralostí, jinak sami vypadají. Jako koření se používají zralé sušené plody žlutozelené až šedozelené barvy.
Své místo má v balkánské, čínské a indické kuchyni. V současné době je rozšířen v celé Evropě.
Je vhodný především ve sladké kuchyni, přidává se do koláčů, cukroví, perníků, dortů nebo sušenek. Výborně ochutí hruškový a jablečný kompot. Anýz je možno použít při dušení hub, především žampiónů. V balkánské kuchyni se používá do některých druhů chleba, do pečiva, dále k nakládání červené řepy, červeného zelí či okurek. Mimo balkánskou kuchyni je také velmi oblíben v indické a čínské kuchyni, kde se přidává především do masitých jídel. Používá se také při výrobě aromatizovaných alkoholických nápojů, např. známého řeckého ouza.
Silice z anýzu působí příznivě na trávicí trakt, podporuje tvorbu žluče a omezuje plynatost. Při zánětech horních cest dýchacích a kašli jsou vhodné k inhalaci. Podporuje také vykašlávání. Žvýkání semen zabraňuje zápachu z úst. Kořeny bedrníku podporují vylučování a měly by se užívat při katarech dolních cest dýchacích a hrtanu.